Podám tento příběh, který mne fascinoval podle svých slov.
Před zhruba 70lety v květnu roku 1955, při převozu sochy Buddhy z jednoho budhistického chrámu v Thajsku do druhého, se při zdvihnutí sochy, stalo, že socha upadla a byla poškozena.
Mnichové práci přerušili do druhého dne. Jednomu z mnichů to nedalo a šel v noci s baterkou k soše a opatrně odstranil prasklou hlínu a objevil, že je socha Buddhy z ryzího zlata.
Historikové se domnívají, že byla takto socha po staletí maskovaná a chráněná jílem proti loupežím. Tento příběh mne velmi zaujal.
Každý z nás má ve svém nitru malého Buddhu ze zlata, pro kterého se vyplatí dát se na cestu do hlubin své duše. Tak jako u našeho zlatého Buddhy, v nejčastějších případech, se náš Buddha ze zlata schovává pod vrstvami jílu v podobě špatných navyků, negativních věcí, kterým jsme od dětství o sobě uvěřili. Jen ho vrstvu po vrstvě osvobodit.
Když přicházíme na svět záříme přirozeně ze vnitř ven. Tento dar postupně ve většině případů ztrácíme a nabíráme vrstvy jílu na naše ryzí jádro. Pojďme se společně vydat na cestu objevení svého zlatého Buddhy v nitru.
I když je zdánlivě hodně hluboko a zatím ho nevnímáme, vyplatí se to, dát se na cestu probuzení.