Dnes žiji život, o kterém se mi v roce 2008 ani nesnilo. Začínám svůj den meditací a časem pro sebe. Každý týden několikrát pravidelně sportuji a věnuji se kreativním projektům, které mě těší. Užívám si volný čas s pejskem, jsme spolu často v lese a na horách nebo u moře. Mám skvělé přátele a partnera. Vydělávám vysněné peníze a vše si užívám s radostí. Bydlím krásně a neobvykle a často cestuji. Každý den mě těší. Pracuji na skvělých projektech a pomáhám ostatním najít sama sebe.

Ale vždycky to tak nebylo.

V roce 2008 jsem si sáhla na samé dno. Dne 12.03.2008 jsem se probudila v nemocniční posteli s kapačkou v ruce a obvazem kolem krku. Byl to důsledek nekonečných víkendů a party se špatnými lidmi, kteří, když jde do tuhého, myslí jen na sebe a hodí tě přes palubu. Neměla jsem nikoho, kdo by mi do nemocnice přivezl pyžamo a kartáček na zuby. Můj tehdejší přítel seděl ve vězení. Jela jsem v nemocniční košilce a kapačkou v ruce domů pro kartáček na zuby. V tem den jsem v představách viděla svůj pohřeb - jak prší, nikdo nejde za rakví a jak mě hodí do hromadného hrobu a ani pes po mě neštěkne.

To byl tak silný negativní zážitek a negativní vizualizace, že jsem po návratu z nemocnice změnila svůj život od základů. Nebylo to vůbec snadné a šlo to velmi pomalu.