Proč jsem se rozhodla psát blog?

Dlouhé roky jsem se cítila být sama, bez pomoci a pochopení.  Chyběla mi spřízněná duše, která by mi alespoň trochu rozuměla. Tápala jsem v tom a nevěděla si rady. Potkávala a přitahovala podobný typ lidí, kteří mi v mém stavu nedělali dobře. Tenkrát jsem nevěděla nic o tom, jak vyjít ze sebelítosti a vzít život vědomě do vlastních rukou.

Což je v některých situacích zdánlivě těžké až nemožné!

A to je moje PROČ jsem začala psát blog, protože chci svými příběhy podpořit Vás čtenáře, pomoct Vám a ukázat, že kdekoliv teď jste, vždy je naděje na lepší časy. Taky se chci vypsat z hlubin duše ze svých, často nehezkých zážitků a ukázat jaké ponaučení z mnohých situací vyplývá a každým dnem se dostat blíž, ke svému pravému já. Ke svému ¨Buddhovi ze zlata¨. Viz krátký článek.

Všechno, co jsem dělala bylo k ničemu, i když jsem měla velikou snahu vše změnit. Pořád ¨mi někdo házel¨ pomyslné klacky pod nohy. Šla jsem na nějaký seminář, nebo četla pomocnou literaturu, to mi pomohlo po dobu semináře nebo čtení knížky, ale když jsem přestala, vrátila jsem se zpět do údolí sebelítosti.

A první pomoc byla droga, abych alespoň na chvíli přestala cítit bolest a nemohoucnost, být odmítnutá okolním světem a lidmi kolem mne, nikam nepatřit.

Když jsem to kolem roku 2010 konečně dokázala-vyhodit poslední injekční stříkačku do odpadků, pomocí mé tehdejší terapeutky Iris, a už po ní nesáhnout, byl to jeden z nejzásadnějších mílových kamenů na mé cestě k uzdravení.

Nejdřív jsem chtěla úlevu a to hned! A vtom byl ten zakopaný pes. Chce to čas a trpělivost. Nic, co je dobré a pomáhá a hlavně vydrží jde hned!!! To jsem po dlouhé době pochopila.

Stálo mě hodně sil schovávat mou závislost před okolím, alespoň tam, kde to bylo nutné. Různé úřady, zaměstnavatelé, synova školka. Až dnes vidím, jak moc to bylo namáhavé. Co jsem mohla vše udělat místo toho 😊

I toto je špatná úvaha a nepřinese nic než sebelítost, které se musíte za každou cenu vyvarovat. Chce to vzít život takový jaký ho teď máme-příjmout ho přesně tak jak to je!

Nic nepomůže bědování nad ztracenými roky nebo příležitostmi.