Dnes žiji život, o kterém se mi v roce 2008 ani nesnilo. Začínám svůj den meditací a časem pro sebe. Každý týden několikrát pravidelně sportuji a věnuji se kreativním projektům, které mě těší. Užívám si volný čas s pejskem, jsme spolu často v lese a na horách nebo u moře. Mám skvělé přátele a partnera. Vydělávám vysněné peníze a vše si užívám s radostí. Bydlím krásně a neobvykle a často cestuji. Každý den mě těší. Pracuji na skvělých projektech a pomáhám ostatním najít sama sebe.

Ale vždycky to tak nebylo.

V roce 2008 jsem si sáhla na samé dno. Dne 12.03.2008 jsem se probudila v nemocniční posteli s kapačkou v ruce a obvazem kolem krku. Byl to důsledek nekonečných víkendů a party se špatnými lidmi, kteří, když jde do tuhého, myslí jen na sebe a hodí tě přes palubu. Neměla jsem nikoho, kdo by mi do nemocnice přivezl pyžamo a kartáček na zuby. Můj tehdejší přítel seděl ve vězení. Jela jsem v nemocniční košilce a kapačkou v ruce domů pro kartáček na zuby. V tem den jsem v představách viděla svůj pohřeb - jak prší, nikdo nejde za rakví a jak mě hodí do hromadného hrobu a ani pes po mě neštěkne.

To byl tak silný negativní zážitek a negativní vizualizace, že jsem po návratu z nemocnice změnila svůj život od základů. Nebylo to vůbec snadné a šlo to velmi pomalu.

Celá svá léta mezi 17 a 35 jsem prožila v temnotách. Snažila jsem se ze všech sil, ale pořád jsem kolem sebe měla lůzry, a to jak mezi kamarády, tak partnery. Nevěřila jsem si a neměla skoro žádné sebevědomí. Z každé práce mě po nějaké době vyhodili. Hledala jsem si práci špatně placenou a neuměla si říct o lepší plat, prodávala jsem se pod cenou. O víkendech jsem byla high nebo opilá, abych nemusela cítit bolest a abych se vyrovnala se vším, co se děje přes týden. Žila jsem život oběti. Samozřejmě, že jsem měla i partnery, kteří byli na mých tehdejších frekvencích.

Myslela jsem si, že se stejně nedožiju 40. narozenin, a bylo mi to fuk.

V roce 2000 jsem byla rok clean. Bylo mi 27 let a ze všech sil jsem s tvrdými drogami chtěla přestat. Přibrala jsem na váze 15 kg, nahradila jsem alkohol a drogy jídlem. Chodila jsem na NA meetingy* a vzdala se všeho - trávy, všech omamných látek i piva. Znala jsem jen lidi, kteří konzumují. Žila jsem sice clean život, ale ten byl velice tristní. Bylo v něm místo jen pro známé ze sebepomocných skupin, kteří jsou na nule a absolutně abstinentní.

Na NA sezeních seděli docela lůzři. Nic nekonzumovali, ale to byla na nich jediná pozitivní věc. Byl tam i Harald, se kterým jsem se skamarádila. Tenkrát jsem byla 27 letá dívčina a Haraldovi bylo přes 50...Měl jiné priority a asi se tajně do mne zamiloval a tak jsme kontakt přerušili. Jeden ze základních pravidel NA je nenavazovat ke spolupacientům první rok intimní vztahy.

Hrozně jsem se v té době cítila osamělá a děsně unuděná. Nemohla jsem nikde chodit a nic dělat. Konzumovala jsem od 14 let. Začala jsem alkoholem, dále cesta vedla přes trávu a kolem perníku a skončila na koktejlu heroinu a koksu. Měla jsem ve svých 27 letech špatně nasazené priority a fakt chtěla přestat brát, ale neměla jsem ten správný mindset.

Snila jsem o výhře ve sportce a o tom, jak podnikám, když jsem měla dobré dny. Nevěděla jsem ale jak na to a téměř nic jsem pro to neudělala. Chyběl mi imput a správné kontakty, pozitivní lidé a spřízněné duše, alespoň jedna. V mé rodině jsem se nikdy necítila milovaná a respektovaná. Do mých 9 let žila babička, ale po její smrti to bylo pro mne zlé. Převzala jsem o sobě z mé původní české rodiny 70. – 80. let spoustu negativních přesvědčení, návyků a vzorů. Byly většinou destruktivní. Po odchodu z domova v 19 letech jsem si tento neviditelný batůžek s balvany samozřejmě vzala s sebou.

Tenkrát jsem ještě nic nevěděla o reflexi a o tom, že je třeba si vytvořit síť dobrých kontaktů a navzájem se pozitivně ovlivňovat.

Žila jsem v tomto negativním smogu dlouho a až v roce 2008, když jsem si opravdu sáhla na samé dno, se začalo něco měnit, protože jsem pro to dělala, co jsem mohla a jak nejlépe uměla. Byla jsem sama a musela vyjít ven a hledat nové lidi. Bylo jaro roku 2008 a začalo se mi konečně pomalu dařit lépe.

 

Nebylo to vůbec jednoduché a v ten den mi nebylo jasné, jak důležité mé rozhodnutí bylo. 2008 mi bylo jasné, že přes NA* (Narcotics Anonymous-pomocná skupina) a státní nabídku terapií placených pojišťovnou cesta nevede. Když se podíváme na statistiku a vyléčené pacienty, je jasné, že ten systém nefunguje. Většina lidí, kteří navštěvují státní terapeutická zařízení, nevydrží v abstinenci. Poznala jsem to po mé zkušenosti z NA*. Mám za sebou nesčetné detoxy a jednu terapii ve státním zařízení. Kdysi se drželi premisy zlomit a vybudovat (brechen und aufbauen), později od téhle brutální metody upustili. Stejně je spousty lidí po terapii možná půl roku abstinentních, ale pak už nejsou schopni to sami zvládout. Většině lidí to v hlavě neudělá cvak. Na státních terapiích a detoxech je pořád jen řeč o tom, jak máš nic nebrat a jak se místo toho zabavit něčím jiným. Nebere se zřetel na nejdůležitější věc - tvoje vnitřní rozhodnutí a nastavení.

Jestliže to chceš sám od sebe, pak se abstinence jednoho dne povede.

Cesta k abstinenci je velmi individuální záležitost. Jeden potřebuje mezizastávky a nezvládne vše najednou a druhý to má jinak.

U mne vše probíhalo krok po kroku. První seminář byl Reiki v Praze u Mirka. Následovaly semináře na pohlazení duše jako Piere Franckh o přáních v univerzu. Docela rychle jsem poznala, že tudy cesta nevede a že je třeba si máknout - hlavou, tělem a duchem.

Pak přišla do mého života Iris. Iris jsem nikdy nepoznala osobně, měly jsme terapeutická sezení po telefonu. Velice mi pomohla, byla to pro mne v tu dobu nejlepší možná koučka na světě, která mi pomohla s EFT. Zdravím Tě milá Iris, dej Ti panbůh lehkou zem.

Následovaly semináře od Eugena Simona, které mne dovedly až k Veitovi Lindauovi.

Tady jsem se na pár let zastavila a skloubila osobní rozvoj a pohlazení na duši.

Od Veita jsem se naučila spoustu technik, absolvovala jsem u něj za 3 roky koučink školu a taky brutální a skvělý seminář One Experience. Napsala jsem u něj spolu se svými spolužáky kapitolu v knize Menschenlehrer.

V době covidu se naše cesty nadobro oddělily.

Také jsem jezdila na RUŠku do jižních Čech a na jógové víkendy na Kokořín ke skvělé Janičce se skvělými děvčaty. Absolvovala jsem mnoho rodinných konstelací ve Stuttgartu a spousty dalších akcí, které mne dovedly tam, kde dnes jsem. Moje cesta je a byla pestrá a krásná. Konečně rozumím větě, že cesta je cíl.

Díky tomu jsem nasbírala zkušenosti, které dnes předávám v mém projektu clean soul.

A tak tě zvu, ať jsi kdekoliv, nechej se ode mne vyzvednout z tvého individuálního místa nebo situace, a já tě ráda doprovodím kus cesty naproti slunci. Podívej se na můj blog, FB či Instagram, kde tě motivuji k dalším krokům. Jestli tě zajímá víc přečti si můj eBook zdarma poslechni meditaci nebo krátký koučink. Ráda Tě podpořím svými videi a tipy.

*NA meeting-Narcotics Anonymous pomocná skupina lidem, kteří žijí střízlivě bez drog

AA Anonymní Alkoholici pomocná skupina lidem závislým na alkoholu

 (hodně záleží na skupině lidí, kteří na meetingy chodí, mě AA víc uškodili, než pomohli)